středa 1. února 2017

Ohlédnutí...

Zrovna nedávno jsem si na počítači prohlížela starší fotky z mých alb patchworku a šití a sama jsem se divila, co jsem za tu dobu, kdy jsem se poprvé v roce 2009 setkala s patchworkem na kurzu u Áji Votrubcové, všechno ušila. U některých fotek jsem přemýšlela komu jsem to ušila, některé ušité věci už jsem si pomalu nepamatovala, nad některými mi i ukápla slza, zvláště když jsem viděla naši Micinku, jak si třeba na nedošitém přehozu lebedí😻 Spousta jich také ale dělá radost mým blízkým a známým... V té době, kdy nám Ája s nadšením vyprávěla o patchworku, jsem vůbec nedomýšlela, co ten kurz může způsobit. Jak Ája říkala, je to závislost a já jsem opravdu postupem času tuto závislost dostala, ale nejenom já, i má kamarádka, která na kurzu se mnou byla. Tato závislost se bohužel nedá léčit a naopak se více prohlubuje💛 Není dne ani hodiny abych nepřemýšlela co ušiju, a to nejenom doma u šicího stroje, ale i třeba při cestě do práce. Vše, co mám v hlavě k ušití, bych asi ani za dva životy ušít nestačila, protože tam stále přibývají nové a nové podněty, z knížek, z internetu, ale i z běžného života, když mi něco nápadně připomíná patchworkový vzor. Hodiny bych dokázala sedět u internetu a jenom si prohlížet stránky s nabídkou látek a že jich je...

Jako mladá jsem začala šít na starém polském stroji Lucznik, který jsem dostala jako dárek ke svatbě, na něm jsem šila příležitostně oblečení pro malou dceru a samozřejmě prováděla různé opravy a úpravy oblečení, dceři bude letos 30 a stroj už vypověděl dávno službu, předtím jsem ale také ještě šila na šlapacím stroji Singer po babičce. Lucznik nahradila menší  "Janomka", jenže postupem času už ani ta nestačila a tak to byla větší "Janomka", určená přímo pro šití patchworku. Ta mi už slouží k plné spokojenosti pár let a zvládne nemožné. Už jsem tu kdysi psala, že moje maminka se diví, "po kom to vlastně mám", ona si dokáže přišít prý tak akorát knoflík. Nevím, nezjišťovala jsem to, možná po nějaké praprababičce... Dcera už byla dospělá, když jsem začala s šitím patchworku a měla jiné zájmy než sledovat maminku při šití a něco se od ní naučit, nechci ji při jejích krátkých návštěvách k tomu nutit, i když se samozřejmě ráda pochlubím tím, co právě šiju a i ona má ve svém novém domově pár šitých kousků ode mne, přehoz, vánoční deku, polštáře... aktuálně šiju pro její kamarádku dětskou dečku. Pro dceru už také nějaké dětské dečky mám, ale zatím odpočívají uložené ve skříni až přijde jejich čas😉. Prostě všechno má svůj čas, mě si našel patchwork zcela náhodně až na prahu čtyřicítky, bylo to osudové setkání, za které jsem dodnes vděčná...


Přeji Vám v letošním roce spoustu radostných chvil u šití a samozřejmě hlavně v kruhu vašich nejbližších...
Jahůdka


PS: já už jsem začala tvořit jarně, co vy?😉







1 komentář: