Levandulová...

Dostala jsem velký pytel nasušené levandule, od maminky. Má krásný záhon levandulí, mohla by konkurovat i zahradníkům v Provence. Cennější je to, že si ho vypěstovala z několika rostlinek sama, má k tomu vztah i rodinné předpoklady, její tatínek, můj dědeček, byl zahradník. Měl velké zahradnictví, spolu s babičkou mu věnovali celý svůj život. Já už si bohužel pamatuji jenom střípky, velký skleník, kde kvetl a krásně voněl citronovník, fíkovník se sladkými fíky, pařeniště, které jsme v chladných dnech zakrývali "okny" a rákosovými rohožemi, aby mladé rostlinky nezmrzly a naopak v horku proti slunci okna natírali vápnem, aby se nespálily. Před Vánocemi se u nás ve dvoře prodávaly vánoční stromky, vzpomínám na tu dobu s nostalgiií... Zahradník byl i jeden z maminčiných bratrů, staral se o zámecký park ve Slavkově, bohužel další pokračovatele rodinné tradice už nemáme... Já jsem si k zahradničení našla vztah až o dost později, přiznám se, že mě to dříve moc nebavilo, zvláště když jsme museli se sestrou okopávat skalku před naším domem, místo běhání po venku... A teď začínáme budovat naši vlastní zahradu, jde to pomalu, zatím spíš přemýšlíme a vymýšlíme a na prázdném pozemku se daří hlavně různým druhům plevele. Ale už i já mám svůj vlastní záhon levandule, zatím jsou to jenom malé rostlinky, které mi věnovala maminka, ale určitě časem z nich bude taky takový krásný záhon, jako má ona. Z nasušené levandule vznikly voňavé pytlíčky, dárečky, které snad potěší a v zimních měsících bude jejich vůně připomínat léto.

 

 

 

Přeji Vám všem krásné podzimní dny, Jahůdka