Přání

Pohodové Vánoce a úspěšný nový rok přeje

Jahůdka a Micinka.

Děkuji všem za přízeň a důvěru.

Deka pro sestru...

Někdy v létě projevila moje sestra přání, abych jí ušila deku na sedačku, protože se jí moc líbila ta moje, kterou jsem si šila pro sebe začátkem roku. Říkala, že to nespěchá, takže jsem to nechala opravdu na poslední dny letošního roku:

11.12.2013

Začala jsem šít první bloky, nejraději si je skládám na podlahu, můžu nad nimi pak přemýšlet, jaký další ušít a kam ho vložit a taky si to průběžně fotím, už několikrát se mi stalo, že mi do nich vlétla Micinka a hledala jsem je po celém domě...

 

Postupně přidávám další, běhám od stroje do kuchyně s každým ušitým blokem a deka se začíná rýsovat, pod přísným dohledem naší Micinky, naštěstí se jenom dívá a nechce si s nimi hrát...



 

12.12.2013

Top je sešitý, vatelín připravený, ale v nestřeženém okamžiku mi na odloženou deku skočila Micinka a já nemohla pokračovat...

 

 

19.12.2013

Nebojte, Micinka na ní neležela sedm dní, ale já deku odložila sama, abych mohla vyřídit poslední zakázky v letošním roce...

 

Takže dnes je deka došitá a já mám radost, že jsem to stihla do Vánoc, bohužel tu mi trochu kazí fakt, že jsem na ni použila skoro všechny moje zásoby mé oblíbené kolekce Fellowship od Mody  ...

 

Děkuji Vám za přízeň v letošním roce a přeji Vám pohodové Vánoce a úspěšný nadcházející rok, ať se Vám vše daří ve zdraví...

Jahůdka a samozřejmě i Micinka

 

 

 

 

Advent klepe na dveře...

Ano, je to k neuvěření, ale v neděli zapálíme první svíčku na adventním věnci a děti otevřou první okýnko na adventním kalendáři. I své dospělé dceři jsem ušila adventní kalendář, naplnila ho dobrotami a malým překvapením... Moc se mi líbila látka z kolekce Makower...

 

 

A tady je aspoň malá ukázka mého vánočního šití...

Vánoční hvězda je aplikace obšitá na stroji a volně proquiltovaná...

Těchto polštářů jsem měla celkem 12, ale nezbyl mi ani jeden...

 

V Micince mám opravdu zdatnou pomocnici, i když občas jí to opravdu zmůže... "Nákrčník" už ale dávno nemá, s jeho pomocí jsme rozšrábaný krk vyléčili:-)

 

Přeji všem krásný adventní čas, Jahůdka

 

Pro miminka...

Dečky pro miminka šiju strašně ráda, nevedu si evidenci kolik jsem jich už ušila, pouze fotky, ale kdyby se daly všechny dohromady, možná by vystačily i na zabalení miminek na menším porodnickém oddělení:-) Většina byla pro mimimka mých známých, v poslední době i pro zcela cizí, ale rozdíl v tom nedělám, chci, aby dělaly radost...

Každá dečka je originál, i když na první pohled jsou si podobné, přece se jenom liší stylem, obrázky... Líbí se mi i zcela jednoduché, z různobarevných čtverečků, ale aby přece jenom nebyly až moc jednoduché, snažím se je doplnit aplikací nebo volným quiltováním a k nim ušít ještě malý polštářek. Tato dečka vznikla na objednávku, původně jsem z kolekce těchto látek ušila velké polštáře, ale látka se líbila i pro miminko...

 

 

Látku se sovičkami jsem si koupila minulý týden, nezaváhala jsem s ní, protože látek s dětskými motivy, které by se daly na ně využít, není moc...



 

 

Třetí dečka s medvídky byla ušita na objednávku, pro vnoučka mé známé...

 

 

No a konečně jsem dodělala jednoduchou dečku z panelu, který už mi dlouho ležel ve skříni. Původně jsem ji začala prošívat ručně, ale nakonec jsem vše vypárala a prošila ji volně na stroji...

 

Krásný den, Jahůdka

 

 

Podzimní...

Podzim je moje oblíbené roční období, příroda hraje všemi barvami, je stále teplo a ranní mlhy vytváření úžasné scenérie. Takže i já se snažím těm barvám přizpůsobit v šití a samozřejmě i výrobci látek lákají látkami s podzimními motivy. I já jsem neodolala a z podzimního panelu vytvořila tuto soupravu polštářků a dečku...

 

V podzimní ladějí je i tato slunečnicová souprava, která byla ušita na zakázku...

 

A opět po čase jsem ušila na zakázku polštáře podle Lynette Anderson, taky jsou v podzimních barvách... Ty šiju opravdu moc ráda, i když dají dost práce, ale výsledek pak za tu námahu stojí...

 

A taky se mi tu narodila nová kočička, dárek a poděkování do obchůdku, kam dodáváme s kamarádkou naše dílka...

 

 

Krásné podzimní dny, Jahůdka

Levandulová...

Dostala jsem velký pytel nasušené levandule, od maminky. Má krásný záhon levandulí, mohla by konkurovat i zahradníkům v Provence. Cennější je to, že si ho vypěstovala z několika rostlinek sama, má k tomu vztah i rodinné předpoklady, její tatínek, můj dědeček, byl zahradník. Měl velké zahradnictví, spolu s babičkou mu věnovali celý svůj život. Já už si bohužel pamatuji jenom střípky, velký skleník, kde kvetl a krásně voněl citronovník, fíkovník se sladkými fíky, pařeniště, které jsme v chladných dnech zakrývali "okny" a rákosovými rohožemi, aby mladé rostlinky nezmrzly a naopak v horku proti slunci okna natírali vápnem, aby se nespálily. Před Vánocemi se u nás ve dvoře prodávaly vánoční stromky, vzpomínám na tu dobu s nostalgiií... Zahradník byl i jeden z maminčiných bratrů, staral se o zámecký park ve Slavkově, bohužel další pokračovatele rodinné tradice už nemáme... Já jsem si k zahradničení našla vztah až o dost později, přiznám se, že mě to dříve moc nebavilo, zvláště když jsme museli se sestrou okopávat skalku před naším domem, místo běhání po venku... A teď začínáme budovat naši vlastní zahradu, jde to pomalu, zatím spíš přemýšlíme a vymýšlíme a na prázdném pozemku se daří hlavně různým druhům plevele. Ale už i já mám svůj vlastní záhon levandule, zatím jsou to jenom malé rostlinky, které mi věnovala maminka, ale určitě časem z nich bude taky takový krásný záhon, jako má ona. Z nasušené levandule vznikly voňavé pytlíčky, dárečky, které snad potěší a v zimních měsících bude jejich vůně připomínat léto.

 

 

 

Přeji Vám všem krásné podzimní dny, Jahůdka

Jedna taška za druhou...

Po delší době jsem se vrátila k šití tašek, abych si to "ulehčila" šila jsem jich rovnou šest... Nejen tyto tašky budou v nabídce nově otevřeného kamenného obchodu, který bude prodávat "handmade" malosériovou tvorbu a se kterým mám možnost spolupracovat od začátku září, z toho důvodu jsem moji velkou zálibu povýšila na "zaměstnání" a stávám se tak "živnostnicí", drobnou:-) Dalším z důvodů bylo také to, že v mé původní profesi nemůžu již několik měsíců sehnat práci, i když mám dlouholetou praxi a rozeslala jsem spoustu životopisů, přece jenom věk mezi 45 a důchodem je pro většinu těchto oslovených firem možná jedním z hlavních důvodů zamítavé odpovědi... Ale já si tímto svým krokem konečně plním sen...

Děkuji Vám všem za přízeň a přeji krásný zbytek léta,
Jahůdka

Sada do postýlky je kompletní...

K dece "Ovečkovce" jsem šila nedávno mantynel a nakonec došlo i na kapsář. Vše už je na cestě k nové majitelce, bohužel nemám dětskou postýlku, abych to vše nafotila dohromady. Dřevěná postýlka, která sloužila několika generacím naší rodiny je někde dobře schovaná u někoho na půdě, že by u sestry?;-) Spala jsem v ní já, moje dcera a po několika letech i můj synovec a třeba poslouží někdy v budoucnu i mým vnoučatům a tak to třeba bude i s ušitou sadou, možná bude i pro další miminko:-)

 

 

 

 

Krásný den všem,

Jahůdka

Letní šití

Je to k neuvěření, že poslední příspěvek mám z 20.5.,  prostě ten čas nějak letí... I když jsem v šití nezahálela, přece jenom počasí láká ven, než sedět u šicího stroje a dívat se, jak je za oknem hezky... Proto teď níže můžete vidět krátké shrnutí předešlých dvou měsíců...

 

 

 Šatičky na křtiny

 

Ne, nedělám si z vás legraci, opravdu jsem šila šatičky na křtiny... Dlouho jsem tuto nabídku zvažovala, šatičky na křtiny pro dvouměsíční miminko, chlapečka. Možná někdy hrozně dávno jsem šila nějaké šatičky na panenky... Nakonec mi to přece jenom nedalo, člověk musí zkusit něco jiného, zvládnout další "metu" a teď, když už křtiny proběhly můžu s radostí napsat, že měly obrovský úspěch... Někoho možná překvapí jejich střih, ale jsou to tradiční šatičky, dlouhé, používané hlavně tedy na Západ od nás. Největší obavy jsem měla z krajky pošité korálky, byla zakoupena v Římě, ve specializovaném obchodě a její cena tomu odpovídala, když jsem do ní střihla, korálky byly všude. Podšila jsem jí bílým batistem, kupodivu mi to šlo krásně od ruky. Střih je z části vlastní a z části přímo zakoupený pro tuto příležitost, ručního šití na nich bylo ale dost.

 

 

 

Je to velikost 58, která odpovídá dvouměsíčnímu miminku, jeho míry jsem měla...

 

Nakonec, už jenom jako taková třešinka na dortu, k šatičkám z posledních zbytků krajky, jsem ušila čepičku...

 

Pro rodiče miminka to byl dárek a památka na tento významný den, teď už šatičky jsou uloženy a čekají na to, aby je v budoucnu mohlo jejich další miminko opět obléci...

Mantynel do postýlky

 

Nedávno našla novou majitelku dětská deka s polštářkem, kterou jsem před časem šila. Následně jsem dostala zprávu, zda by k ní nebylo možné ušít i mantynel do postýlky, ten jsem sice nikdy nešila, ale proč ne, tak vznikla souprava do postýlky, k dece a polštáři přibyl i mantynel, miminku se tak může zdát o ovečkách...

 

 

A tady pár fotek další dílek, některá už mají své majitele...

 

 

 

Přeji Vám krásné léto, Jahůdka

 



O velkém drbání...

Každý  z vás to určitě zná, něco nás svědí, poškrábeme se, podrbeme se, přestane to, za chvilku to škrábeme znovu, ale většina z nás alespoň ví kdy přestat, abychom se neuškrábali... Bohužel zvířátkům nedokážeme poručit ani jim vysvětlit, že se nesmí škrábat, když už mají něco rozškrábaného a že se jim to nezahojí... To je případ naší Micinky, spolumajitelky tohoto blogu:-), začala se škrábat pod krkem, samozřejmě jako každá kočka, zprvu jsme tomu nepřikládali žádný význam, ale když se tam pak objevila menší krvavá lysinka a sotva se zahojila, Míca si ji hned rozškrábala, nebylo zbytí a museli jsme navštívit veterináře. Dostali jsme vodičku na potírání a nějaký sprej a to nejhorší, límec kolem krku, který jí sice byl upraven veterinářem a následně mnou do menších rozměrů, ale nepřeji vám vidět, jak se naše zvířátko tvářilo při jeho nasazování a následně při příchodu domů, narážela do všeho a bylo na ní vidět, že to nám teda neodpustí... Nicméně límec zafungoval, Míca se sice škrábala, ale odnášel to límec... Jenomže to by nebyla ona, šelma vychytralá, aby si ho nedokázala po pár dnech sundat, takže se scénář opakoval, rána byla opět rozškrábaná a takto se to opakovalo několikrát. Tady je fotka ještě s límcem od veterináře...

 

No a včera jsem dostala nápad, múza mě políbila, teda mohla to taky udělat dříve, každopádně ten nápad byl ušít Micince "něco" kolem krku, aby jí to moc nepřekáželo a hlavně splnilo funkci ochrany rozškrábané rány a ta se mohla zahojit. Zatím to teda funguje, pruh látky vycpané vatelínem, na něm našitá šňůrka na zavazování, dokonce vypadá, že to Micince zase tak moc nevadí, baštit může bez problémů, před chvílí si "nákrčník" olizovala a "nemotá" se tak jak s umělohmotným límce a samozřejmě nenaráží do nábytku... No máme před sebou první noc, to se teprve ukáže, jestli nákrčník obstál:-) Nakonec ještě malá zmínka o látce, jak jinak než s jahůdkami, přece jenom je to Mícinka Jahodová;-) 

 

 

Hezký den, Micinka a Jahůdka

 

Anglický venkov

Znovu jsem se po nějakém čase vrátila k šití podle své oblíbené Lynette Anderson. Šila jsem podle ní Go Wild Quilt, úžasnou deku, kterou jsem nedávno věnovala dceři a která opustila rodné hnízdo:-) Chtěla k ní ovšem ještě polštáře, tak maminka sedla ke stroji a šila, až se z ní kouřilo, co bychom přece pro naše děti neudělali:-) A tak vznikly dva polštáře, trochu v jiné barevné kombinaci než je deka, ale i s červenou si myslím, že mají šmrc...

A když už jsem oprášila šití podle Lynette, tak jsem rovnou ušila dva další, téměř totožné, pouze se zelenou zadní stranou...

Tyto dva polštáře jsem vložila do našeho obchůdku na Fleru, který jsme si před nedávnem založily s kamarádkou Věrou, protože šití nás stále baví, ale rodina už je obdarovaná a výrobky se hromadí a my přestat šít nedokážeme:-)

Krásný den, Jahůdka

Šití přes papír

Ještě nedávno to byla pro mne velká neznámá, proto jsme se s kamarádkou přihlásily na kurz u Áji Votrubcové, který proběhl včera večer. Nyní už jsme o trochu chytřejší a i když jsme ze začátku kurzu byly trochu skeptické, jestli se to vůbec naučíme, protože se nám tato technika zdála nepochopitelná, na jeho konci už jsme měly ušité srdíčko a kytičku. Trochu nám trvalo pochopit princip, ale jak jsme do toho pronikly, už to šlo jako po másle. Toto je moje srdíčko z kurzu, z druhé strany je vidět předkleslená šablona na průklepovém papíře, čísla znamenají postup šití...

 

 Po skončení kurzu jsem si myslela, že tuto techniku asi zase tak moc využívat nebudu, přece jenom se mi zdá toto šití zdlouhavější, ale nedalo mě to a vyzkoušela jsem doma trochu více složitější šití, vznikla taková malá prostírka trochu vánočního ražení, protože jsem před tím zrovna došila vánoční běhoun, ano, čtete správně, šila jsem vánoční běhoun teď po Velikonocích, není to tak, že bych chtěla být už na ně v předstihu připravená, ale shodou náhod mi přišel pod ruku návod na jeho šití a já jsem se fananticky vrhla ke stroji.



 

 

Takže teď ho uložím a on si ještě nějaký ten měsíc počká, aby se pak předvedl:-)

 

 

Prošívala jsem ho volně na šicím stroji zlatou nití, trochu jsem s tím bojovala, nit se trhala, ale s výsledkem jsem spokojená:-)

 

Krásný zbytek dne, Jahůdka

 

 

 

 

 

Pojďte dál, nakoukněte do mého světa...

Všechno to začalo skoro před čtyřmi lety, už jsem to tu několikrát zmiňovala, byly jsme s kamarádkou na kurzu patchworku u Áji Votrubcové, obě jsme mu propadly, stala se z něho pro nás závislost, o které jsme předtím netušily... Já jsem ji měla možnost po celé čtyři roky nejen zdokonalovat, ale věnovat se jí téměř denně, takže skoro každý z rodiny nebo z okruhu mých přátel má ode mne něco ušito, ať už chtěli nebo nechtěli, však galerie na tomto blogu je toho příkladem...

Za tu dobu se toho mnoho změnilo a nejen to, že jsme o čtyři roky starší... Proto vás nyní můžu pozvat nakouknout do mého světa látek, šití... Splnil se mi sen, mám svoji pracovnu, ve které zapomínám na každodenní starosti a ve které čas odměřuje pouze zvuk nůžek nebo šicího stroje, občas i mňoukání naší Micinky...

 

Knížky, část mých teoretických znalostí, ze kterých čerpám inspiraci, nebo v nich pouze listuji a obdivuji ...

 

 

Tady jsou poklady uzavřené ve skříních, na ty bych se dokázala jen tak dívat stále...



 

 

K šití je samozřejmě potřeba taky hlavně nití, v krabičkách uzavřených...

 

A tady, na závěr, je to nejdůležitější, šicí stroj v akci a pohodlná židle, ta už má něco za sebou, ale dostala nový potah a je z ní opět štramanda:-)

 

Děkuji vám, že jste ke mně nakoukly, i když nebudu mít už tolik času na šití, určitě každou volnou chvilku se mu budu snažit věnovat a třeba časem najdete pár mých dílek i na Fleru, ale na to zatím čas neuzrál...

 

Krásný den,

Jahůdka